Aktuality
Otevřený dopis konferenci SON o nájemném...
01.04.2009 | Ostatní | Napsali nám | Přečteno: 6 468x

Vynechávám oslovení. Slovo Vážení bych použil, kdybych měl jistotu,

že konference dospěje k závěru, že je nezbytně nutno do 1. července letošního roku dosáhnout změny ve zhoubné politice bydlení, nastartované naivními politiky, kteří neměli představu o zlovolnosti neoliberální politické a ekonomické doktríny.

První krok špatným směrem udělali lidovci Tomáš Kvapil a nebožtík Lux, když pod heslem co bylo ukradeno, musí se vrátit v roce 1992 prosadili restituce nájemních bytových domů. Byli jsme jediný stát ve východní Evropě, který udělal tuto pitomost. Podnikatelé, pánové Kocáb a Kratochvíl využili situace, kdy mnozí bezradní restituenti levně prodávali danajský dar, nájemní domy i s nájemníky, a začali je skupovat. Když pak zahraniční mafiáni na základě oznámení ministra financí, že nezná špinavé peníze, otevřeli prádelnu peněz na našem trhu s nemovitostmi, oba pánové domy prodali a z trhu bydlení odešli. V roce 1993 poslankyně Marvanová v dresu ODS prosadila zákon o smluvním nájemném, který legalizoval růst cenové bubliny nájemného a v roce 1994 byla legislativní pohroma pro bytovou politiku zesílena technickým a ekonomickým nesmyslem v podobě zákona o privatizaci bytových domů po jednotlivých bytech.

Souběžně s těmito procesy ministerstvo financí zvyšovalo cenový strop pro regulované nájemné tak, že se kolem roku 2000 vyrovnal výnos nájemného v celostátním průměru s náklady údržby a správy nájemního bytového fondu. V té době také začaly být přeměny činžáků na nebytové účely méně efektivní, a tak političtí posluhové pronajímatelů, zejména Unie svobody a lidovci, začali hrát politickou kartu deregulace nájemného. Pronajímatelé zainteresovali rovněž soudce Ústavního soudu JUDr. Vojtěcha Cepla staršího na vydání rozhodnutí o zrušení vyhlášky ministerstva financí o cenách nájemného. Jako jeden z argumentů použil i právo na přiměřený výnos z majetku. V březnu roku 2003 regulace nájemného u nás zanikla a na trhu služeb nájemního bydlení začala vládnout neviditelná ruka trhu.
Ale nájemné nerostlo podle představ pronajímatelů. Znovu tedy angažovali ministra pro místní rozvoj Pavla Němce (US), aby prosadil zákon o zvyšování nájemného a současně pohrozili stížností ve Štrasburku. Když novopečený premiér Jiří Paroubek (ČSSD) dojednával s ministrem Němcem účast ve své koaliční vládě, zavázal se, že tento zákon jeho vláda parlamentu předloží. Tak se i stalo a od 1. dubna 2006 u nás platí ekonomický (a právní) bastard, jaký nemá ve světě obdobu, zákon č. 107/2006 Sb. o zvyšování nájemného. Nyní stojíme nad rozlitým mlékem a hledá se cesta, jak zařídit, aby vlk, až vychlemtá celou kaluž, nesežral i krávu, která mléko dojí. Jinými slovy, jak uspokojit nenasytnost obecních i soukromých pronajímatelů, a přitom současně ubytovat lidi s nízkými příjmy, kteří tvoří drtivou většinu obyvatel bytů s regulovaným nájemným. Snaha o rozložení procesu zbídačování nájemníků na více roků nic nevyřeší.

Efektivní a rychlé řešení se dá shrnout do pěti bodů:
1. Ve všech obecních bytech od 1. 1. 2010 stanovit strop pro cenu nájemného na 40 Kč až 45 Kč.
2. S platností od 1. 7. 2010 stanovit tyto ceny jako maximální i pro byty s regulovaným nájemným v domech a bytech soukromých vlastníků.
3. Neoslabovat v občanském zákoníku ochranu nájemního vztahu k bytům.
4. U dodavatelů energií pro domácnosti a komunálních služeb pro bydlení zajistit účtování ceny s maximálně 10 % zisku k nákladům.
5. Takto stanovené ceny nájemného, energií a služeb ročně zvyšovat v souladu s tempem obecné inflace. Koeficienty by vyhlašovalo ministerstvo pro místní rozvoj a příslušní regulátoři cen energií.
Těchto pět opatření kromě vyřešení problémů s vysokou cenou bydlení uvolní část kupní síly obyvatelstva a přinese i významné úspory v čerpání sociálních fondů obcí a státu. To jsou nepochybně žádoucí protikrizové efekty. Eventuální námitka o dvou cenových hladinách je falešná. Několik cenových hladin u jedné komodity je zcela běžný ekonomický jev. A po určité době splaskne cenová bublina i u smluvního nájemného. Přizpůsobí se koupěschopné poptávce a do užívání se vrátí desetitisíce prázdných bytů vlastněných spekulanty.
Dovedu si představit, že militantní zástupci pronajímatelů mohou považovat tento návrh za projev pomatence. Připomínám, že J. M. Keynes, význačný kapitalistický ekonom, označil nezřízenou touhu po penězích za projev duševní poruchy. Nastupující ekonomická krize je důsledkem neoliberální doktríny, která je vůči většině společnosti stejně bezohledná, jako jsou uvedené body bezohledné vůči egoismu jednotlivců. Neoliberalismus selhal a nastoupí jiná ideologie a jiná ekonomika. Ve Štrasburku se také začnou věci posuzovat jinak než dosud. Zvůle v civilizované společnosti nesmí být vydávána za svobodu. A právo na výnos z majetku nelze vykládat jako dosahování osobního prospěchu na úkor společnosti.

Bydlení v nájemním bytě je moderní životní styl a nikoli příznak sociální méněcennosti. Pojem sociální bydlení je urážlivý. Synergického efektu spojení moderní výrobní technologie a organizace výroby s vysokou úrovní sociálního prostředí na produktivitu a loajalitu zaměstnanců využívala firma Baťa. Důstojné bydlení zaměstnanců patřilo mezi základní prvky strategie podniku a pronajímání levných bytů bylo jedním ze zdrojů zisku firmy. Učme se od úspěšných!

26. března 2009, Josef ŠULC
Další články
Jak nejlépe a dostupně bydlet?
Setkání nájemníků MO SON-Ústecko
Privatizace...
Napsali nám...
Napsali nám...