Po účinnosti NOZ tak nelze nutit nájemce, aby kromě plateb nájemného a záloh na služby hradil pronajímateli např. příspěvek do fondu oprav, příspěvek na správu domu či pojištění domu, příspěvek na stavební úpravy domu či bytu či se finančně podíle na odstraňování závad na domě. Mezi tyto platby, které již pronajímatel nemůže po nájemci požadovat patří i poplatek či nájemné za vybavení bytu (nájemné za vybavení bytu bylo upraveno v ust. § 10 vyhlášky 176/1993 Sb. zrušené nálezem Ústavního soudu ČR k 31. 12. 2001).

Byt lze pronajmout s vybavením či bez něj, tuto skutečnost by měl pronajímatel zohlednit ve výši nájemného za užívání bytu. Za byt vybavený (kuchyňskou linkou, sporákem, myčkou, pračkou, nábytkem… apod.) bude nájemce hradit zpravidla vyšší nájemné než za byt nevybavený, do kterého si vše bude pořizovat nájemce na vlastní náklady.

Někteří pronajímatelé v rozporu s ustanovením § 2251 odst. 2 stále předepisují nájemcům jako další platbu spojenou s užíváním bytu právě nájemné za vybavení bytu. Vzhledem k tomu, že se jedná o kogentní (donucující) ustanovení zákona, nemohou se pronajímatel a nájemce ani platně dohodnout na tom, že nájemce bude takovou platbu hradit.

Pokud nájemci pobírají příspěvek na bydlení, úřady práce tuto položku nájemcům nemohou uznat a do nákladů rozhodných pro určení nároku na příspěvek na bydlení se nezapočítává. Je tedy na nájemcích, aby se domáhali vrácení finanční částky uhrazené pronajímateli jako „nájemné za vybavení bytu“ z titulu bezdůvodného obohacení.

Mgr. Lenka Veselá, Sdružení nájemníků ČR