Představa že, lidé mají „sladit“ své příjmy a výdaje a když prostě na nějaký byt nemají peníze, mají si opatřit byt lacinější, zní každému  v Evropě jako z jiného světa.  Představa autora, že tam, kde jsou pracovní příležitosti je k dispozici celá škála bytů nejrůznější kvality a ceny – jen si vybrat – je v tak očividném rozporu s každodenní realitou, že to je až zarážející. Veřejnost je konfrontována se zprávami, že byty u nás jsou, v poměru ke mzdě (o důchodech raději vůbec nemluvě !),  nejdražší ve střední Evropě.  Ve Španělsku hodlají vykupovat neobsazené byty a v Berlíně regulovat výši nájmů, tedy přistupovat ke krokům, které mnozí ještě nedávno měli za nepředstavitelné. Demonstrace proti vysokým cenám a nedostupnosti bydlení se konaly v celé řadě států a řada odborníků varuje před sociálními bouřemi, pokud nedojde k nápravě. 

Ale nebýt zásahu státu by, podle autora, byla situace jednoduchá: „Státu se prostě podařilo omezit fungování mechanismu, kdy se vůle majitele bytu ho co nejvýhodněji pronajmout střetává s možností a ochotou nájemce cenu zaplatit “ píše autor.   Sotva uvěřitelné. Jakoby snaha občana opatřit si bydlení nebyla základní podmínkou  rodinného a vůbec jakéhokoliv normálního života a závisela jen na jeho „ochotě“ zaplatit  požadovanou cenu…. 

 Krize  bydlení není nic  menšího  než realitou celé euroamerické civilizace a opravdu jen málokoho dnes, jako autora, napadne, že  jednou z příčin je sociální politika států. Ta je  sice nedostatečným, ale jen nouzovým opatřením, aby nebylo hůř. O tom, že požadovaná výše nájmů nemá s tržními poměry (tedy s autorovou představou o snaze pronajímatele a ochotě nájemce) a nic společného, denně dokládá hospodaření bytových družstev a to nejen v „panelácích“ ale i ve staré městské zástavbě.  Družstvu stačí na údržbu, nezbytné opravy  a modernizaci domu často částka nepřevyšující 5O – 7O Kč na metr podlahové plochy, přičemž v naprosto srovnatelném domě soukromý pronajímatelé požadují  až pětinásobek této částky.. Důvodem těchto rozdílů není žádná ekonomická realita, ale pouze  zisk..

Výstavba nových bytů problém nevyřeší. Ty nové budou totiž stejně drahé a tedy nedostupné jako ty stávající. TI, kteří tvrdí opak jsou stejní „odborníci“, kteří nám v devadesátých letech tvrdili, že bytů je u nás dost a že jen stačí odstranit regulaci nájemného a vše bude v pořádku.

Stávající přístup k bydlení založených v podstatě na metodách minulého století – majitel postaví byty stát doplácí na volně stanovené nájemné- již dnes prostě nevyhovují. Bez mnohem zásadnějších a radikálnějších přístupů se situace nezmění. A pokud jsou dnes některé návrhy na řešení situace v bydlení v rozporu s  představou o lidských právech je třeba změnit i tyto představy. Možnost slušně bydlet je nejen podmínkou realizace jakýchkoliv práv, podmínkou nejen existence spořádané společnosti pro všechny, ale i sociálního smíru, bez něhož se nikdo nakonec žádných práv nedovolá…..

V Praze dne 6.8.2019

Autor: JUDr. Stanislav Křeček, zástupce veřejné ochránkyně práv a čestný předseda SON ČR